Žárlivost ve vztahu. Je opravdu tím nejhorším?

Žárlivost ve vztahu. Je opravdu tím nejhorším?

Spousta lidí vám řekne, že nežárlí. Že žárlivost je zlo, které ničí vztahy a že nechápu, jak vy můžete žárlit. Vždyť přece kdo důvěřuje, ten nežárlí a důvěra je ve vztahu tím nejdůležitějším. Je to ale pravda?

hádající se pár

Na rovinu, většina těch, co tvrdí, že vůbec nežárlí, lžou. Nebo nemilují, co hůř, na partnerovi jim absolutně nezáleží. Žárlivost je naprosto přirozená lidská vlastnost, která doprovází veškeré mezilidské vztahy. Kolikrát museli rodiče řešit, že na sebe žárlily jejich děti? Například jedno onemocnělo a museli se mu více věnovat. Druhé dítě žárlilo, že jeho sourozenec přijímá tolik pozornosti. Nežárlili jste nikdy na nejlepšího přítele, protože se začal hodně přátelit s někým jiným a vy jste si připadali odstrčení? Žárlí dokonce i vaši domácí mazlíčci. Pokud jich máte víc, určitě jste si toho všimli. Když se mazlíte s jedním, chce okamžitě i ten druhý. Jde o naprosto přirozenou věc. Pokud máte někoho rádi, chcete s ním trávit čas, nebo ho nedej bože milujete, je logické, že budete žárlit. Nechcete ho jednoduše ztratit.
S důvěrou ve vztahu to nemusí nijak souviset. Ona důvěra je všeobecně ošemetná věc a jediný člověk, kterému můžete stoprocentně věřit, jste vy sami. A někdy možná ani to ne. Proto je logické, že v člověku hlodá malý červík obav. Partnerovi můžete stoprocentně důvěřovat. Plní, co slíbí, pečuje o vás, baví vás… Přesto je přirozené se obávat jeho ztráty v prospěch někoho jiného. A neznamená to, že byste mu nevěřili.
oko se slzou

Toto samozřejmě neplatí o extrémní žárlivosti. Pokud si děláte navzájem žárlivé scény třikrát do týdne, je logické, že se to na vztahu podepíše a pravděpodobně skončí. Pokud ale jednou vypěníte, budete mít uštěpačnou poznámku, není to tragédie, a naopak to může vztah posílit. Ten druhý v páru se ujistí, jak moc vám na něm záleží. Situaci se zasměje a nebude naštvaný. Spíše ho potěší, že i po letech vztahu se tolik obáváte jeho ztráty.