Šikanu dělíme na fyzickou a psychickou. Fyzická bývá očividnější, když vaše dítě chodí domů opakovaně s modřinami, asi si jako zodpovědný rodič všimnete. Tento typ šikany je ale méně častý a pro dítě možná paradoxně méně bolestivý. Psychická šikana je totiž zákeřná. Může zahrnovat vysmívání, ponižování, izolaci nebo kruté poznámky ostatních dětí. Zvláštní kategorií je takzvaná kyberšikana, tedy šikana před internet, například na sociálních sítích.
Šikana se může týkat každého dítěte, byť by na povrch doma vypadalo spokojeně a sebevědomě. Častější je u dětí chytřejších, které to prostě mívají ve třídě těžší, ať už ze závisti nebo protože mu ostatní nerozumí. Máte-li tedy doma malého intelektuála, kterého nadevše baví matika, dávejte ještě větší pozor. Další ohroženou skupinou jsou děti něčím „jiné“. Ať už jde o rasu, vyznání nebo třeba větší nos. Děti si odlišnosti všimnou a zaměří se na ni. Pokud je malý človíček ještě trochu citlivější a na šikanu reaguje pláčem nebo tím, že se izoluje, problém je na světě.
Jak tedy poznáme šikanované dítě?
Děti se většinou do školy moc netěší. Pokud ale váš potomek vyjadřuje vyloženou nechuť až strach tam ráno vyrazit, bylo by asi dobré dát se do většího pátrání. Další známkou může být snížená aktivita a zájem o věci, které dítě dříve bavily. Nemluví už tolik o spolužácích a nikdy neslyšíte, že by si třeba chtěl nebo chtěla přivést domů kamaráda? Pak může být také obětí šikany.
Jak nejlépe začít?
Nejdříve ze všeho je dobré ověřit si fakta. Samozřejmě není zrovna vhodné ihned sprintovat do školy a řvát jako lev na učitelku a vyslýchat ostatní děti. Zavolejte třídní a zkuste se zeptat, jestli na školákovi pozoruje stejné změny jako vy a jestli nevidí nějaké nepřátelství i ve třídním kolektivu.
Pokud ano, dalším krokem může být rozhovor s vaším dítětem. Nepleťte si tady ale rozhovor s výslechem. Nejlepší asi je si spolu v klidu sednout, dítě se tak bude cítit dospělejší a důležitější a spíše se otevře. Nejdříve ho ujistěte, že ho máte rádi a nebudete se na něj v žádném případě zlobit. Zeptejte se, jestli nemá ve škole v poslední době nějaké potíže. Pokud se rozčílí a vše popře, asi jste na správné stopě. Nechte to chvíli být. Dítě buď přijde samo nebo to můžete zkusit znovu v klidu za pár dní. Když ani to nezabere, možná je čas trochu přitlačit. Nejhorší, co se totiž v takové situaci může stát, je, když na to malý človíček zůstane sám.
Jak postupovat dál?
Co tedy, když už to víte jistě? Určitě není dobré si jít na viníka nebo viníky šikany „došlápnout“. Třeba vám slíbí, že toho okamžitě nechá, ale je velká pravděpodobnost, že se pak za „ponížení“ bude mstít znovu na vašem potomku. Začněte u dítěte. Co byste v jeho kůži dělali vy? Jak byste se s vašimi dnešními zkušenostmi k potížím postavili? „Nebýt měkkkota a vrátit jim to“ není to nejdospělejší doporučení. Je možná chytré postupovat ve smyslu toho, jak se za sebe rozumným způsobem postavit a nenechat si ubližovat. Taková rada se ostatně může hodit i do života. I rozhovor s učiteli může být situaci prospěšný.
Závěrem, i na pohled tak závažný problém jako šikana se dá řešit s porozuměním a rozvahou.