Konečně mám mobil

Vždycky jsem záviděla dětem, které už měly mobilní telefon. A vůbec jsem nedokázala pochopit, proč mi rodiče taky nechtějí pořídit mobil, když ho měl okolo mě opravdu úplně každý. Kolikrát už jsem doma brečela taky do polštáře, protože jsem si přála mobilní telefon. A dokonce i můj bratr, který je sice jenom o dva roky starší než já, už měl mobilní telefon. Sice vím, říkáte si, že to je tím, že bratr je starší. Jenomže tohle si opravdu nemyslím. Protože můj bratr už v mém věku měl mobilní telefon dávno. Když jsem se ptala právě mých rodičů, proč bratr měl opravdu brzy mobilní telefon a já v jeho stejném věku nemohla mít, tak mi řekli, že ten mobilní telefon dostal. Dostal ho prý od svého strýce, který si koupil nový mobilní telefon, takže ten starý mobil už nepotřeboval. Jenomže i tak to bylo velice nespravedlivé a mě to hodně potom mrzelo.

Jsem ráda, že mám mobil.

A tak jsem zkoušela stále přemlouvat svou mámu a taky tátu, aby mi taky pořídili mobilní telefon. Je opravdu velice nepříjemné, když všichni okolo vás mají mobilní telefon a vy jediní ne. Kolikrát jsem ani nevěděla, co mám dělat. Kolikrát třeba mí přátelé seděli na ulici, kde se dívali do mobilních telefonů a říkali si, jakou aplikaci mají zrovna staženou.

S mobilem je život lepší.

Ještě abych připomněla, mě v té době bylo jedenáct let. Já vím, že v té době ještě mnoho děti třeba mobilní telefon nemá nebo je to nepraktické, ale věřte mi, že když po mobilním telefonu opravdu hodně toužíte a všichni okolo ho mají, tak samozřejmě po něm budete toužit taky. A na tom není opravdu nic špatného. Nakonec jsem se mobilního telefonu dočkala až když mi bylo dvanáct let. Byla jsem ráda, ale stejně mě i nyní mrzí, že rodiče mi mobil nepořídili dříve. V dnešní době taky mají děti mobilní telefon, ale záleží opravdu jenom na rodičích, jestli dítěti mobilní telefon koupí.