My ženy jsme různé. Každou baví něco jiného. Některé ženy rády vyšívají, háčkují a věnují se veškerým ručním pracím, jiné nejraději tančí, sportují a milují akčnost a dobrodružství všeho druhu, jiné zase nejraději čtou a pečují o domácnost. Rozmanitých zájmů a povah žen je nepočítaně. Jsou mezi námi romantické duše, křehké květinky a veselé optimistky, ale i temperamentní dračice a hádavé babice. Třebaže je však každá žena jiná, máme něco společného. Něco, co vychází ze samotné podstaty žen jakožto pravěkých sběraček, strážkyň rodinného krbu, pečovatelek a hlavně matek. A tato prehistorická podstata se line napříč všemi generacemi, po celá staletí. A jako neviditelná červená nitka nás pojí s našimi předkyněmi a současně zakládá vazbu na následovnice.
Je pravdou, že v dnešní době se mateřství odkládá na mnohem pozdější věk. Mladé ženy chtějí nejdříve dostudovat, cestovat, následně získat pracovní zkušenosti, etablovat ve svém oboru a vytvořit si pro budoucí rodinu alespoň základní zázemí. Pro vysokoškolačky, které absolvují kolem 26 let (někdy i déle), je navíc představa mateřství poněkud svazující. Po promoci se málokterá chce usadit doma s miminkem. Naopak…je šťastná, že konečně dokončila náročná studia, zatěžkávací zkoušková období, obhájila pracně sepsanou diplomovou či dizertační práci a těší se, že začne žít tak nějak volně. Že si po práci bude moci zajít na sklenku s kamarádkou či na „plavečák“ a že se nebude hned po brigádě rychle vracet domů nad skripta a šprtat. Že si vydělá první peníze, které nepadnou na studia, ale které si bude moct nastřádat třeba na vysněnou dovolenou. Že si třeba najde vlastní byt a začne nový, samostatný život. Zkrátka – cítí se volná a natěšená na novou životní etapu. V takovém entusiasmu většinou není prostor pro mateřství a miminko. Některé ženy touha po mateřství nepřepadne ani po nějakém čase. Je pro ně přednější kariéra a budování pracovní pozice, případně cestování a dobrodružství. Ve většině mladých žen se však po několika letech v nové, „postudijní“, éře života začne ozývat příroda a mateřské pudy. V případě, že mají vhodný protějšek, založí rodinu a stanou se matkami.
A jakmile se žena stane matkou, dosáhne onoho pomyslného propojení se svými předchůdkyněmi a ostatními matkami. Jakoby docílila jakéhosi zasvěcení. Ačkoliv je totiž každá žena jiná, jako matky jsme na jedné lodi. Jakoby všechny maminky propojovalo ono poznání, jaké to vůbec je být matkou. Jak neuvěřitelně těžké je břímě odpovědnosti za jiný život, jak náročné – fyzicky i psychicky – je upozadit samu sebe ve prospěch malého človíčka…Ale jak je současně neskonale krásné sledovat jeho pokroky a jak úžasné a pevné dokáže být pouto mezi matkou a dítětem. Není podstatné, jakou cestu si jako maminky zvolíme a jak vychováváme naše děti. Není ani tolik důležité, že dnešní maminky mají pro péči a výchovu svých dětí báječné vymoženosti a pomocníky, které by jim naše babičky a prababičky mohly jen závidět. Úděl žen jakožto matek je a vždy bude stejný. V každé době se ženám obrátí svět vzhůru nohama – více či méně, jakmile se jim narodí miminko. V každé době ženu mateřství změní a v dobrém slova smyslu poznamená. V každé době se ženám změní priority a pochopí, o čem život je a na čem skutečně záleží.
Ne každá žena touží být matkou. Neznamená to, že by ta dáma byla snad méněcenná. To v žádném případě! Ovšem ono kouzlo mateřství a mateřského údělu je nesdělitelné a nepopsatelné. Leckdy si ženy mohou být jisté, že miminko nechtějí, ale jakmile se z nich stanou matky, zjistí, že nic krásnějšího a křehčího v životě ženy není. Zjistí, že být matkou je velký úděl, ale především nesmírný dar!